čtvrtek 29. června 2017

Na skok ve Frýdku-Místku













Archív 9. 6. 2017


Za deště do Bohumína

















Jak mít šťastnou ženu

https://www.zivotstantrou.cz/jak-uspokojit-zenu/

Pár jednoduchých základních návodů:

  1. Začněte ženu vnímat jako opravdovou partnerku
  2. Její emoce vnímejte jako výzvu
  3. Když jdete domů, tak zapomeňte na větu: “Co se bude zase dít”, ale mějte v mysli: “Vau, čím mě dnes žena překvapí.”
  4. Nezakazujte ji vás milovat, jakýmkoli způsobem
  5. Naslouchejte ji, ne hlavou, ale srdcem
  6. Když je smutná, nenechávejte ji samotnou
  7. Pomozte ji s domácností a dětmi
  8. Neskrývejte svou lásku k ní
  9. Nenuťte ji stát se mužem

Proč se bojíme LÁSKY?

https://www.zivotstantrou.cz/proc-se-tak-moc-bojime-lasky/?utm_source=newsletter&utm_medium=email&utm_campaign=campaign_41

úterý 27. června 2017

Jak ustát lidi, kteří Tě deptají svými slovy

https://www.firstclass.cz/2017/06/jak-ustat-lidi-kteri-te-deptaji-svymi-slovy/?utm_source=Facebook&utm_medium=cpc&utm_campaign=FC_prispevky_20170626

Zlé slovo je jako železný hřebík zatlučený do dřevěných vrat. I když ho posléze vyvrátíte (hřebík vytáhnete), stopa ve Vás (ve vratech) už navždy zůstane.

K zamyšlení

Z Facebooku:

Vyprávění muže....

Kamarád přišel k nám domů na kávu, sedli jsme a mluvili o životě. Během našeho rozhovoru jsem řekl: “Umyju nádobí a jsem hned zpátky."
Podíval se na mě, jako bych mu řekl, že budu stavět vesmírnou raketu. Pak s obdivem, ale trochu zmateně pravil: "Pomáháš ženě? Já jí nepomáhám, protože když jí pomohu, nepochválí mě za to. Minulý týden jsem vytřel podlahu a ani nepoděkovala."

Vrátil jsem se zpět a posadil se k němu, abych mu vysvětlil, že jsem jí “nepomáhal.” Má žena ve skutečnosti totiž nepotřebuje pomoc, ona potřebuje partnera! Doma jsem jí partnerem a v té společnosti existují rozdělené funkce, ale nejedná se o “pomoc” s domácími pracemi.

Nepomáhám své ženě s úklidem domu, protože tu také bydlím a potřebuji ho tedy také uklidit.
Nepomáhám své ženě s vařením, protože také chci jíst a potřebuji také vařit.
Nepomáhám manželce s nádobím po jídle, protože to nádobí také používám.
Nepomáhám své ženě s dětmi, protože jsou také mé děti a mým úkolem je být jim otcem.

Nepomáhám své ženě s praním, žehlením a skládáním prádla, protože oblečení je i mé a mých dětí.
Nejsem doma, abych pomáhal, jsem součástí naší domácnosti. A co se týče chvály, zeptal jsem se svého přítele, kdy poděkoval své ženě naposledy za to, že doma uklidila, že vyprala, že vyměnila povlečení, vykoupala děti, uvařila, zorganizovala domácnost atd. Kdy řekl nejen “děkuju", ale děkuju typu: "Wow, miláčku!!! Jsi fantastická!!!¨

Zdá se ti to absurdní? Díváš se udiveně? Když jednou v životě umyješ podlahu, očekáváš ocenění za svou vyjímečnost s velkou pochvalou... proč? Přemýšlels o tom někdy?
Možná protože v naší “chlapské” kultuře je všechno její práce.

Možná tě učili, že všechno se musí udělat, aniž bys musel hnout prstem... Pak ji chval tak, jak si přeješ, aby chválila ona tebe, stejným způsobem, stejnou intenzitou. Dej jí ruku, chovej se jako skutečný společník, ne jako host, který se jen přijde najíst, vyspat, vykopuat, uspokojit své potřeby… 
Ciť se jako doma. Je to tvůj domov.
Skutečná změna naší společnosti začíná v našich domovech, učme naše syny a dcery, co skutečný smysl pro společenství doopravdy je!"